Hodnotíme-li závažnost poškození zdraví homocysteinem (Hcy), jsou nejhorší důsledky v oblasti KVO která jsou v ČR hlavní příčinou úmrtí. Hledáme-li oblast poškození zdraví, která plodí nejvíce problémů u největšího počtu lidí, najdeme ji v poruchách imunity. Lékaři konstatují, že už téměř 50 let přibývají různá alergická onemocnění a poruchy imunity, mezi nimiž je část vrozená. Nutně tu vyvstává otázka: Je, nebo není náhoda, že těchto poruch přibývalo a dosud přibývá a že ve druhé polovině minulého století byl patrný souběh mezi nárůstem jejich výskytu a vzestupem úmrtnosti na KVO. Souběh jejich nárůstu s KVO je zákonitý, protože oba jevy mají společnou příčinu.
Převedeme-li složité imunitní procesy na jednoduché základní mechanismy, máme před sebou snůšku biochemických procesů , které řídí jejich enzymy. O Hcy víme, že základní poškození, ke kterému dochází při jeho zvýšené hladině v krvi je porucha enzymů. Poškozené enzymy jsou pak příčinou špatného chodu biochemických procesů, na kterých závisí zdraví a život. K těmto poškozením dochází jednak přímým účinkem toxicity zmnoženého Hcy, ale také nepřímo tím, že Hcy podněcuje vznik volných radikálů. Ty mohou poškozovat enzymy opět přímo, nebo jim mohou brát energii nepřímo poškozením mitochondrií. Mitochondrie si lze představit jako miniaturní energetické centrály v buňkách. Jejich poškozením připravuje Hcy enzymy o jejich zdroje energie. To je další cesta, která vede ke ztrátě účinnosti enzymů a tím ke špatnému chodu biochemických procesů. Podle léčebného efektu se zdá, že tento popis odpovídá větší unavitelnosti člověka, nebo přímo mechanismu vzniku chronického únavového syndromu.
Popsané poruchy v biochemických procesech jsou příčinou alergických nemocí s projevy na kůži (kopřivka, ekzém), v dýchacích cestách (senná rýma, astma) a v dalších orgánech. Tyto choroby jsou u většiny lidí léčitelné až po dostatečném snížení hladiny Hcy. Posouzení, že snížení Hcy je dostačující a jaké prostředky pak použít se neobejde bez spolupráce s lékařem. Někdy se tak podaří dosáhnout až „zázračného“ vyléčení.
Vznik autoimunitních procesů je rovněž „plod“práce Hcy: Při styku s bílkovinami tkání je Hcy svoji aktivitou chemicky pozměňuje a tím jim vnucuje novou imunologickou charakteristiku. Tím z nich vytváří bílkoviny cizorodé, které by měl imunitní systém zničit. To je podstata vzniku roztroušené sklerózy, sklerodermie a řady dalších nemocí. Snížením hladiny Hcy se většinou daří rozvoj těchto onemocnění zastavit.
Imunitní systém oslabený účinkem Hcy nedokáže jednorázově zahubit infekční vetřelce kolující v krvi. Buňky imunitního systému sice putují vstříc proniknuvším bakteriím nebo virům, ale při svém oslabení nestačí infekční částice zlikvidovat. Pouze je obalí, ale nezahubí, proto je imunitní systém registruje jako přetrvávající nebezpečí a vysílá proti nim nové a nové šiky obránců. Ani ty však nemají potřebnou sílu k likvidaci nebezpečných částic, pouze se na ně nabalují a zvětšují je tak, že jen stěží proplouvají v síti vlásečnic až někde uváznou. Máme tu imunokomplexy jako jednu z příčin bolestí kloubů, dalších onemocnění, a také vyčerpání sil imunitního systému.
Oslabení imunity na sobě skoro každý může poznat podle počtu banálních nákaz, které za zimní období prodělá. Jsou to nepříjemné a obtěžující nemoci, které člověka nemusejí postihovat, pokud dokáže udržet nízký Hcy a povzbudit vhodnými prostředky svůj imunitní systém k plné výkonnosti.
Plná výkonnost imunitního systému je nezbytný ochranný mechanismus i proti nádorovému onemocnění. Zabránit vzniku nádoru umí jen plně výkonný imunitní systém a několik infekcí za zimu není jen nepříjemnost, ale signalizace, že tělo nemá dostačující ochranu proti vzniku nádoru v libovolné tkáni.
U pacientů se po snížení hladiny Hcy v krvi dostavuje zeslabování i vymizení alergických projevů a zmenšuje se počet zimních virových infekcí. Čas ukáže kolik mezi nimi ubude také nádorových onemocnění.
